//9.10.2012 18.30 – Přídány nové fotky
Vrchol sezóny se nezastavitelně přibližoval a spolu s ním se stupňovaly naše tvrdé tréninky. Jak už tušíte z nadpisu, vrcholem, nebo spíše posledními závody v sezóně bylo Mistrovství družstev, které se konalo na pražské Slavii 28. září za vydařeného počasí.
Z naší skupinky se vydali podpořit Vítkovice Kristýna Menzelová, Jan Chlopčík a Petr Krus, samozřejmě jsme jeli s naší trenérkou Zuzankou Pavelkovou. Odjížděli jsme brzo ráno z Vítkovic autobusem, které jsou čím dál úspěšnější díky ostravským hokejistům. Po příjezdu na Prahu 10 jsme se ubytovali na internátě a většina z nás se vydala do města za účelem „občerstvení“. K našemu zklamání jsme toho v Praze 10 moc nenašli.
A tak jsme si sedli „Ke kladivu“. Ovšem svou zodpovědnost a nezletilost jsme si uvědomili včas a již krátce po desáté jsme šli zpět na internát. Naděje na vítězství hlavně u Vítkovických juniorů byly veliké a ambice jsme měli minimálně medailové. Než se pustím do průběhu závodů, tak bych chtěl zdůraznit, že i když se jednalo o družstva juniorů, tak oba závodníci, tedy Jan Chlopčík a Petr Krus, jsou stále ještě dorostenci, takže se jejich nasbírané body o to více cení.
V pátek ráno to začalo, za ještě sychravého počasí měl běžet Jan Chlopčík svou první juniorskou 110 s překážkami. I když on sám před závody prohlašoval, že jde o špatný strategický tah, když na konci bude rozhodovat každý bod. Ale tento risk se trenérům Vítkovic vyplatil a Honza doběhl 4. v hodně solidním čase 15,11s čímž si dal osobák i na dorosteneckých 110 (změna je ve výšce překážek). Hned ráno se taky přestavil Krus v hodu kladivem. A k pozitivnímu překvapení se Petrovi taky krásně dařilo. Nakonec si hodil osobák výkonem 43,13m, čímž obsadil 7. Místo. Dále se do závodů zapojila Kristýna Menzelová, taky v hodu kladivem. Vlastně celé družstvo holek mohlo závodit „uvolněněji“, protože už od začátku bylo jasné, nebo téměř jasné, že holky dopadnou druhé za výběrem Brna. Na to se ale Kristýna neohlížela a předvedla krásných 40,22m. O chvíli později, kdy už výběr juniorů bojoval na ostří nože, i když si podle předpokladu zatím pořád držel nepatrný náskok nad hlavními vyzyvateli ze Slavie, nastoupil Chlopčík na svou hlavní trať 400m překážek. Bohužel se svým dosavadním časem jako první nominoval až do druhého běhu. To ale na skvělém výkonu nic nezměnilo, kdyby Honza neudělal fatální chybu na předposlední překážce (podívejte se na video), tak by byl jasně první. Nakonec jeho pěkný čas 55,70s stačil na 3. místo. Po závodě v jednom z mnoha rozhovorů řekl: „Být v prvním běhu, neohroženě si běžím pro zlato“. Závody se blížily do finále a bojovalo se o každý bod. Slavie sázela na sprintery, my spíše na vytrvalce. Všichni předvedli výkony na hranici svých možností, ale před štafetami vedla Slavie asi o osm bodů a my už začínali tušit, že když na start nastoupilo 2x více elitních pražských štafet, než našich, vítězství se zdálo být ztracené. A bylo. Nic na tom nezměnila ani „áčková“ štafeta na 4×400 s Janem Chlopčíkem, která doběhla na 3. místě časem 3:26:27. Nakonec nás Pražáci porazili o 15 bodů (dvě třetí místa dají více bodů). Nedá se nic dělat, dáme je příští rok.
I přes to jsme v autobuse lehce slavili a po příjezdu do Ostravy, kde jsme si dali přípitek a trochu se občerstvili, jsme se rozešli. Někteří šli spát, ale jiní (jako třeba Honza) nakonec závody označili za vydařené a usoudili, že když si sáhli na dno, protože to byly opravdu obtížné závody, měli by se „lehce odměnit“.
Proto taky tento článek píši až teď, „do kupy“ jsem se dával opravdu dlouho. Nakonec bych chtěl říct, že druhé místo podle mě prohra není. Všechny nás teď čeká odpočinek, nebo aspoň ty, kteří na Hornické desítce nemají nějakého soka, jenž si porážku nepřipouští a právě proto je ho třeba porazit. …Sezóny je konec.
